Manchester teriér (MT) - Manchester teriér je jedním z nejstarších plemen teriérů. První zmínky o něm sahají až do počátku 16. století. Největší slávy a popularity se Manchester teriérovi dostalo v 19. století, kdy díky industrializaci a celkově špatným hygienickým podmínkám nebylo nouze o krysy. Lov na krysy a psí dostihy s whippety byly v té době oblíbenými sporty u dělnické třídy. Pravděpodobně s cílem vytvořit ideálního psa pro oba sporty, došlo ke zkřížení Whippeta s Black and tan teriérem. Výsledkem byli natolik úspěšní jedinci, že křížení nadále pokračovalo. V roce 1860 bylo plemeno oficiálně pojmenováno Manchester teriér. Psi se vyskytovali v mnoha velikostech a v roce 1862 došlo k jejich rozdělení na dvě samostatná plemena.

MT se díky své povaze, velikosti a malým nárokům na péči dnes většinou chová v bytech jako společenský pes. Protože k ostatním psům má přátelský vztah, je možné ho chovat ve smečkách. Opatrnost je na místě, pokud máte doma chlupaté mazlíčky jako např. morčata, křečky nebo králíky. Manchester teriér byl původně vyšlechtěn k lovu hlodavců a malá zvířata dodnes vnímá jako kořist. Díky své inteligenci a přirozené touze potěšit svého pána je Manchester teriér ideálním psem pro různé psí sporty. Vynikat bude také jako neohrožený hlídač. V případě potřeby se neohroženě staví na obranu své rodiny. Nároky na péči jsou minimální. Jediné co tento pes opravdu potřebuje je společnost svého pána. Na první pohled Manchester teriér vypadá jako zmenšený dobrman.

Je to středně velký, elegantní pes s atletickou stavbou těla. Hlava je dlouhá a úzká. Velké uši jsou nízko posazené a v dnešní době se nekupírují. Hluboko posazené oči jsou malé a kulaté. Tělo je dobře osvalené a pokryté krátkou, hustou srstí, která psa skvěle chrání proti chladu a dobře odpuzuje vodu. Barva srsti je lesklá, tmavě černá s hnědým pálením. Úzký ocas se ke špičce zužuje. Plemeno má kohoutkovou výšku 35-45 cm a v dospělosti dosahuje váhy 5-10 kg. Manchester teriér patří mezi zdravá plemena, která ve zvýšené míře netrpí psími nemocemi. Z možných zdravotních rizik lze zmínit  Von Willebrandovu chorobu, která je však v chovu testována.